Kamery, více strážníků nebo důslednější kontroly řeší bezpečnost ve chvíli, kdy problém vzniká nebo už nastal. Prevence ale začíná mnohem dříve. Jednou z cest může být i dostupný sport, který dětem a dospívajícím nabízí nejen pohyb, ale také pravidelný režim, přirozené autority, kolektiv a smysluplně strávený volný čas.
Když se mluví o bezpečnosti v Plzni, pozornost se přirozeně soustředí na práci policie a strážníků, problémové lokality, kamerové systémy, alkohol nebo drogy. Méně už se mluví o tom, co může město udělat dříve, než je vůbec nutné podobné problémy řešit. Jednou z možností je investovat do prostředí, ve kterém vyrůstají děti a mladí lidé. A právě sport může v prevenci sehrávat důležitou roli. Pravidelný trénink totiž není jen pohyb. Přináší režim, pravidla, odpovědnost, kolektiv a přirozenou autoritu v podobě trenéra. Pro některé děti může být sportovní klub zároveň místem, kde získají stabilní prostředí a pocit, že někam patří.
“Bezpečnost nezačíná až ve chvíli, kdy přijede policejní hlídka. Samozřejmě potřebujeme dostatek strážníků, kamery i důsledné vymáhání pravidel. Stejně důležité je ale přemýšlet nad tím, jak části problémů předcházet. A sport je podle mě jedním z nástrojů, který v tom může sehrát významnou roli,“ říká plzeňský radní pro sport, mládež a tělovýchovu Tomáš Morávek.
Sport podle něj učí věci, které mají význam daleko za hranicemi hřiště nebo tělocvičny. “Dítě velmi rychle zjistí, že existují pravidla, která platí pro všechny. Učí se respektovat trenéra, spoluhráče i soupeře, fungovat v týmu, přijmout porážku a pracovat na sobě. A to jsou návyky, které si potom přenáší i do běžného života,“ dodává Morávek.
Sport nesmí být jen pro ty, kteří si ho mohou dovolit
Aby ale mohl sport jako prevence skutečně fungovat, musí být pro děti také dostupný. Rostoucí náklady na členské příspěvky, vybavení, dopravu nebo soustředění mohou být pro některé rodiny překážkou. Právě tady má podle Morávka význam podpora sportovních klubů a zejména práce s dětmi a mládeží.
“Pokud chceme říkat, že sport je součástí prevence, musíme zároveň dělat maximum pro to, aby k němu měly přístup děti bez ohledu na finanční situaci jejich rodiny. Neměli bychom přijít o dítě, které chce sportovat, jen proto, že si jeho rodiče nemohou dovolit drahou výbavu nebo vysoké příspěvky,“ upozorňuje Morávek.
Důležitou roli přitom nemusí hrát pouze organizovaný sport. Stejný význam mají dostupná hřiště, sportoviště a veřejná místa, kam mohou děti a mladí lidé přijít bez složité registrace nebo vysokých nákladů. Čím více možností město nabídne, tím větší je šance, že si mladí lidé najdou aktivitu, která je bude bavit a udrží je v prostředí, kde přirozeně fungují pravidla a sociální vazby. Sport samozřejmě nemůže nahradit práci policie, strážníků, škol, rodin nebo sociálních služeb.
Stejně tak nelze tvrdit, že dítě, které nesportuje, automaticky směřuje k problémovému chování. Je ale jedním z nástrojů, které mohou pomoci vytvářet prostředí, v němž mají děti a dospívající více příležitostí trávit volný čas smysluplně.
“Policista nebo strážník řeší problém ve chvíli, kdy už vznikl. U prevence se snažíme o to, aby část těchto situací vůbec nenastala. Proto peníze vložené do sportu dětí a mládeže nevnímám jen jako investici do pohybu a zdraví. Je to investice do celé společnosti a v dlouhodobém horizontu také do bezpečnějšího města,“ uzavírá Tomáš Morávek.
